Embedded Files
Definice pájení
Definice pájení
Pájení je způsob nerozebíratelného spojení kovů stejného nebo rozdílného chemického složení roztaveným kovem = pájkou.
Tavící teplota pájky je vždy nižší než tavící teplota spojovaného materiálu.
Pájení se často provádí s použitím tavících přísad a ochranných plynů.
Výhody pájeného spoje:
pevnost,
těsnost,
vede teplo a elektrický proud.
Pájení okapového žlabu plynovou páječkouhttps://www.dumazahrada.cz
Základy pájení
Základy pájení
Smáčení
Smáčení
Předpokladem dobrého pájeného spoje je dobré smáčení pájky se základním materiálem.
Při smáčení dochází k rychlému rozlití kapalné pájky do povrchu součásti. Pájka pronikne do struktury základního materiálu a vytvoří slitinu. Tento proces se nazývá difuze.
Dobrého smáčení se dosáhneme jen tehdy, když:
základní materiál může vytvářet s pájkou slitinu,
pájený spoj je kovově čistý,
součásti a pájka se dostatečně zahřejí.
Formy smáčení při pájení
Tvoření slitiny difuzí
Spára a mezera při pájení
Spára a mezera při pájení
Vzdálenost spojovaných ploch má na pájení velký vliv.
Vzdálenost menší než 0,25 mm se označuje jako spára a vzdálenost větší než 0,25 mm se označuje jako mezera.
Šířka spáry při pájení by měla být 0,05 až 0,2 mm.
Délka a hloubka spáry se řídí podle pevnosti použité pájky a podle požadavků, které jsou kladeny na pájený spoj.
Hloubky spár při pájení by neměly přesahovat 15 mm.
Spára a mezera při pájení
Teploty při pájení
Teploty při pájení
Čisté kovy se taví při vyšších teplotách nežli slitiny.
Při tuhnutí je kapalná pájka nejdříve opět kašovitá, a pak tuhá.
Otřesy během tuhnutí snižují soudržnost pájky a podstatně snižují pevnost pájeného spoje.
Pájka tedy musí ztuhnout bez otřesů.
Např.:
čistý cín se taví při 232 °C
čisté olovo se taví při 327 °C
slitina z 63% cínu a 37% olova se taví při 183 °C
Např.:
Zahřejeme-li slitinu z 30% cínu a 70% olova, tak se při 183 °C taví jen jednotlivé krystaly.
Se zvýšením teploty se taví stále více krystalů, resp. slitina je úplně roztavená až při dosažení teploty 260 °C.
Tudíž se tato slitina taví v intervalu teplot mezi 183 °C až 260 °C.
Pracovní teplota pájky
Pracovní teplota pájky
Pracovní teplota pájky je teplota, při které se pájka smáčí a je dostatečně tekutá.
Studený spoj vzniká při teplotách nižších než je pracovní teplota, nedochází ke spojení mezi pájkou a základním materiálem.
Pájka a pájené místo musejí dosáhnout alespoň pracovní teploty a měly by se zahřát rychle a rovnoměrně.
Pozor při překročení maximální pájecí teploty součást oxiduje a pájka křehne.
Pracovní teplota a maximální pájecí teplota omezují oblast pájecí teploty.
Druhy
Druhy
Měkké pájení
Měkké pájení
Pracovní teplota leží pod 450 °C.
Používá se tehdy, jsou-li potřeba těsná a vodivá spojení nebo pokud jsou pájené součásti citlivé na teplo.
Spojením tvarovým stykem lze zvýšit zatížitelnost místa pájeného měkkým pájením.
Tvrdé pájení
Tvrdé pájení
Pracovní teplota leží nad 450 °C.
Spoje tvrdým pájením lze provádět jako tupé svary.
Pevnost pájeného spoje se zvyšuje zvětšením hloubky spáry.
Vysokoteplotní pájení
Vysokoteplotní pájení
Jedná se o pájení v ochranné atmosféře nebo ve vakuu pájkami, jejichž pracovní teplota je vyšší než 900 °C.
Způsoby pájení
Způsoby pájení
Podle způsobu přivádění pájky rozlišujeme pájení
Podle způsobu přivádění pájky rozlišujeme pájení
Nánosové
U pájeni nánosového se součásti na místě pájení zahřejí na pájecí teplotu. Poté se pájka dotykem se součástí roztaví.
S vloženou pájkou
U pájení s vloženou pájkou se součásti zahřívají na pájecí teplotu spolu s předem vloženou, vhodně tvarovanou pájkou.
Ponorem
Při pájeni ponorem se součásti zahřejí na pájecí teplotu v lázni pájky, spáru přitom vyplní roztavená pájka.
Pájení plamenem (přídavná / vložená pájka)
Podle nosiče energie k zahřátí rozlišujeme
Podle nosiče energie k zahřátí rozlišujeme
pájení plynem
pájení plamenem, pájení v peci
pájení pevnými tělesy
pájení pájedly
pájení kapalinami
pájeni v pájecí lázni, pájení ponorem
pájení paprsky
pájení laserovým paprskem
pájení elektrickým ohřevem
odporové pájení
pájení horkovzdušnou pistolí
Pájení pájedlem
Tvary pájek
Způsoby pájení
Pájky a Tavidla
Pájky a Tavidla
Pájky
Jako pájky se používají slitiny (méně čisté kovy), jejichž bod tavení leží pod bodem tavení spojovaných kovů.
Pájky se dělí na měkké a tvrdé.
Pájky se dodávají jako pruhy, fólie, tyče, dráty nebo jako tvarové díly.
Pájky obsahující kadmium, tudíž především při přehřátí mohou produkovat jedovaté páry.
Tavidla
Zahřáté kovy se rychle slučují s kyslíkem a vytvářejí vrstvu oxidů, která zabraňuje smáčení pájkou. K rozrušení této vrstvy oxidů a k zamezení oxidace se používají tzv. tavidla, která rozrušují oxidy a zabraňují další oxidaci.
Výběr tavidla závisí na:
spojovaném materiálu,
způsobu pájení,
pracovní teplotě používané pájky.
Tavidla se nanáší v kapalné nebo pastovité formě. Po pájení se musejí z pájených míst odstranit jejich zbytky, jinak by mohlo dojít ke korozi.
Účinek tavidla
Pravidla práce
Pravidla práce
Místo pájení před pájením důkladně očistíme a potřeme tavidlem.
Po pájení odstraníme z místa pájení zbytky tavidla.
Tavidla by se neměla dostat do styku s pokožkou.
Pracoviště je třeba dostatečně větrat.
Pracovní listy
Pracovní listy
PL 1 - xx
Opakovací otázky
Opakovací otázky
K čemu slouží pájení a jaké spojení vzniká?
Jaký je rozdíl mezí pájkou a pájedlem?
Jaké kladné vlastnosti mají pájené spoje?
Jaké pravidlo platí pro tavící teplotu pájky a tavící teplotu spojovaného materiálu?
Vysvětlete proces, který se nazývá difuze.
Vysvětlete, při jakých teplotách se taví čisté kovy a při jakých slitiny?
Jaké znáte druhy pájení? (rozdělení podle pracovní teploty)
Rozdělte pájení dle způsobu přivádění pájky.
Co je to studený spoj a kdy vzniká?
Vysvětlete, proč se používá tavidlo?
Zdroje
Zdroje
ŠVAGR, Jiří - VOJTÍK, Jan. Technologie ručního zpracování kovů pro 1. ročník SOU. 3. vyd. Praha: SNTL, 1990. 87 s. ISBN 80-03-00197-8.FIALOVÁ, Dana - GRADEK, Vladislav. Zámečnické práce a údržba – 1.díl učebnice pro odborná učiliště. Ilustroval Hynek Gregor. 1. vyd. Praha: Parta, 2006. 63 s. ISBN 80-7320-086-4.FIALOVÁ, Dana - GRADEK, Vladislav. Zámečnické práce a údržba – 2.díl učebnice pro odborná učiliště. Ilustroval Hynek Gregor. 1. vyd. Praha: Parta, 2007. 99 s. ISBN 978-80-7320-105-0.FISCHER, Ulrich a kol. Základy strojírenství. Ilustrovala Marta Hanousková. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2004. 290 s. ISBN 80-86706-09-5.URL: <http://cs.wikipedia.org>URL: <https://eluc.ikap.cz/lekce/vyhrubovani-vystruzovani-zahlubovani>Všechny uveřejněné odkazy [cit. 13.02.2025]
Page updated
Google Sites
Report abuse