Probíjení (děrování) je podobná činnost jako stříhání, která se využívá při výrobě otvorů.
Tento způsob výroby otvorů používáme v kusové výrobě z důvodu menší přesnosti.
Při ručním probíjení (děrování) se používá jednobřitý nástroj - průbojník.
Průbojníkem lze děrovat tenké měkké kovové materiály (plech do t = 1,5 mm) či jiné materiály jakou je plast, kůže, atd.
Průbojník je podobný sekáči, ale ostří je ve tvaru vyseknutého otvoru.
Při strojním probíjení (děrování) lze vytvářet díry v tlustším a tvrdším materiálu pomocí děrovadla.
Děrovací nástroj se skládá ze dvou částí:
střižníku,
střižnice.
Druhy děrovadel
Pákové děrovadlo
upnut vždy pouze jeden nástroj
lze děrovat plechy do t = 10 mm
Revolverové děrovadlo
s ozubeným převodem
revolverová hlava zajišťuje větší počet trvale upnutých nástrojů
lze děrovat plechy do t = 15 mm
Při vysekávání se materiály oddělují pomocí jednobřitých nástrojů.
Tento způsob výroby otvorů používáme v kusové výrobě z důvodu menší přesnosti.
Při ručním vysekávání se používá jednobřitý nástroj - výsečník.
Výsečník má kruhové ostří s úhlem břitu 16° - 20°.
Používá se k vysekávání větších otvorů do kůže, plastu či papíru (např. vysekávání těsnění).
Vysekávání sdruženým nástrojem
Pomocí zvláštních výsečníků (sdružených nástrojů) se dají vysekávat také vnitřní a vnější tvary při jedné pracovní operaci.
K ochraně ostří nástrojů se používají podložky z tvrdého dřeva nebo tvrzené tkaniny.
PL 1 - xx
Definujte pojem probíjení (děrování), k čemu se využívá.
Jaký nástroj se používá pro probíjení a jaký při vysekávání?
Popište jednotlivé části sdruženého nástroje určeného k vysekávání.