Kótování

• Provedení a uspořádání kót musí odpovídat stanoveným pravidlům tak, aby byla zajištěna jednoznačnost a přehlednost celé soustavy kót.

• Kóta, kótovací čára i hraniční značky mají při zobrazování přednost, ostatní čáry se v jejich okolí přeruší!

Kótovací čáry

• Kreslí se tenkou plnou čarou rovnoběžně s kótovaným rozměrem nebo jako kruhový oblouk se středem ve vrcholu úhlu.

• Hraničí s hraničícími značkami.

• Kótovací čáry se nesmí vzájemně protínat / nesmí splynout s jinou čarou.

Pomocné (vynášecí) čáry

• Kreslí se tenkou plnou čarou kolmo na kótovaný prvek, pokud by tato kóta byla nejasná, nakreslí se pomocné čáry šikmo.

• Pomocné čáry se prodlužují za kótovací čáru o 1-2 mm.

• Jako pomocné čary můžeme využít i osy.

Odkazové čáry

• Kreslí se tenkou plnou čarou převážně lomené tak, aby zapsání kóty bylo rovnoběžné s dolním okrajem výkresu.

Hraničící značky

• Kótovací čára se ukončuje hraničící značkou.

• Kreslí se tenkou plnou čarou.

• Na výkrese používáme pouze jeden typ hraničících značek.

• Velikost šipek je rovna výšce písma kót.

• Kreslí se tenkou plnou čarou s úhlem rozevření 15°.

• Můžeme použít jen tehdy, pokud součet mezních úchylek neovlivní funkci výrobku.

• Větší počet stejných rozměrů lze kótovat součinem.

• Pokud je obraz přerušen, tak se kótuje samostatnou kótou první rozměr v řetězci.

• Má-li nějaký prvek funkční nebo technologický vztah k jednomu prvku, kótují se délkové i úhlové rozměry od tohoto prvku, který je společnou základnou pro kótování.

Zjednodušené kótování od společné základny

• Tento způsob použijeme tam, kde kótování od společné základny zabere mnoho místa na výkresu.

• Výchozí bod (počátek) označíme malou kružnicí
  (Ø = 3 mm) a číslicí 0.

• Kóta se zapisuje k ukončení vynášecí čáry tak, aby byla čitelná při pohledu zdola nebo zprava (ve směru vynášecích čar).

• Kruhové oblouky se kótují poloměrem R a jedním z těchto rozměrů:

  • a) Středovým úhlem

  • b) Délkou tětivy

  • c) Délkou oblouku na daném poloměru.

• Poloměry zaoblení hran zobrazené na výkres se kótují dle (obr. a, b, c, d).

• Velmi malé poloměry se kótují od hrany hraničí šipkou dle (obr. e).

• Kóty průměrů se skládají ze značky Ø a číselné hodnoty.

• Kóty průměrů se umísťují uvnitř obrazu / vně obrazu (obr. a, b).

• Kóty průměrů se zapisují k úsečce, pokud je kótovaný prvek (válec) zobrazen z boku (obr. c, d).

• U  malých kružnic se kóta umísťuje na prodlouženou kótovací čáru (obr. a, b, c) nebo na odkazovou čáru (obr. d).

• U malých nezobrazených kružnic je vedena odkazová čára z průsečíku os (obr. e).

• Není-li kružnice zobrazena celá nebo kótuje-li se více průměrů v obrazu rotačního předmětu, který by byl kótovacími čarami přeplněn, užije se neúplných kótovacích čar s jednou šipkou.

• Při kótování kulové plochy předchází značce průměru nebo poloměru písmeno S.

• Kulová plocha se kótuje:

  • a) Průměrem, je-li zobrazena větší část než polovina koule (obr. a, b).

  • b) Poloměrem, je-li zobrazena menší část než polovina koule (obr. c).

• Kótovací čára se kreslí jako oblouk kružnice se středem ve vrcholu úhlu.

• Vynášecí čára vycházejí z vrcholu.

• Úhly udáváme ve:

  • stupních (°),

  • minutách (´),

  • vteřinách (´´).

• Značky měřících jednotek připisujeme vždy.

• Je-li úhel menší než 1°, píše se před údaj 0° (0°15´).

• Zkosené hrany se kótují délkovým a úhlovým rozměrem.

• U rotačních součástí se kótovací čára délkového rozměru vede rovnoběžně s osou rotace.

• U průchozích a neprůchozích děr kótujeme jejich průměr a polohu osy vzhledem k jiné ose nebo k obrysové čáře.

• U neprůchozích děr kótujeme navíc jejich hloubku.

a) Hloubka vrtané díry se kótuje bez kuželového ukončení, pokud je vrcholový úhel u běžného vrtáku 118° či 120°.

b) U součásti, kde je nebezpečí, že by hrot vrtáku mohl při vrtání součást provrtat se hloubka díry kótuje až k vrcholu kuželového zakončení.

c) U díry ukončené kuželem s jiným vrcholovým úhlem než má běžný šroubovitý vrták, se kótuje i vrcholový úhel tohoto kužele.

d) Hloubka nenakreslené díry se zapisuje na/k odkazové čáře za kótou průměru a za značkou x („krát“).

Pozn.: Kóty průměru a hloubky díry se umísťují do jednoho obrazu.

Výpočet sklonu

Sklon (S) můžeme vyjádřit poměrem rozdílu výšek stran (H - h) k délce plochy / přímky (L).

Výpočet kuželovitosti

Kuželovitost (C) můžeme vyjádřit poměrem rozdílu průměrů (D - d) k délce kužele (L).

Výpočet jehlanovitosti

Jehlanovitost (Cp) můžeme vyjádřit poměrem rozdílu délek stran (T - t) k délce jehlanu (L).