Základní způsoby promítání

V případě, že umístění pohledů neodpovídá pravoúhlému promítání, musí se označit.

Označují se ve výchozím obraze šipkou s písmenem a nad odvozeným obrazem shodným písmenem, popř. doplněným značkou pootočení nebo rozvinutí a měřítkem.

Výška písma je větší než ostatní text na výkrese.

(Může to nastat kvůli nedostatku místa na kreslící ploše nebo umístění pohledu na dalším výkrese).

Částečný pohled

• Používá se tam, kde nelze zobrazit předmět podle pravidel pravoúhlého promítání.

Umístění pohledu:

• a) Promítání u základního obrazu (nejvhodnější způsob)

• b) Posunutý pohled

• c) Posunutý a pootočený pohled (je-li to potřebné, ke značce pootočení můžeme připsat úhel, o který je obraz oproti základnímu obrazu pootočen)

Místní pohled

• Použije se tam, kde je potřeba zobrazit tvar určitého tvarového prvku. (např. drážka pro pero na hřídeli)

• Tyto pohledy jsou spojeny se základním obrazem tenkou čerchovanou čarou kreslenou v ose prvku.

Shodné pohledy

• Dva nebo více shodných pohledů na určitou součást se označí ve výchozím obraze šipkami s písmeny doplněnými o čísla určující jejich počet.

• Na odvozeném obraze zapíšeme shodné označení pohledů oddělené čárkami.

Rozvinutý pohled

Používá se k zobrazování předmětů:

• Zhotovených ohýbáním, (místa ohybu se v rozvinutém obraze vyznačují souvislou tenkou čarou)

• Se zakřiveným povrchem. (rozvinutý obraz zakřiveného povrchu se označí značkou rozvinutí)